Sny. Přání.

Sny. Přání.

Mám jich nespočet například: velkej dům u jezera s lesem, úžasnýho chlapa po boku, dvě zdravý děti, mít doma spoustu zvířátek, který někde zachráním, dělat, co mě baví a věnovat se věcem, které pomáhají druhým...
Ale co je všechno před tímhle vším? Současnost. A jak udělat i ze současnosti sen? Jak zařídit, aby jste byli, tak šťastní, že sami nemůžete uvěřit tomu, že to je realita?
Nikdy jsem se vám nesnažila něco vnutit, nikdy jsem nedělala ''návody'' na to jak žít, nikdy neradila, jen pomáhala. Ale dneska, dneska vám poradím, dneska vám zkusím vnutit jeden návod. Návod na život. Dělejte pro sebe nejvíc, co můžete. Milujte sami sebe, tak jako milujete člověka, co máte po boku. Milujte se, tak jak jednou budete milovat svoje děti. Mějte k sobě obrovskou, bezpodmínečnou lásku. A ta láska, ta vám dovolí nemožný. Dá vám odvahu čelit věcem, kterých se bojíte, dá vám sílu - sílu odpustit...opustit, dá vám úplně, ale úplně jinej pohled na svět. Tuhle lásku bych přála úplně každičkýmu člověku na světě. Je to jako husí kůže, když posloucháte hudbu, co milujete, je to jako ticho, které léčí, jako slzy z radosti.
Ta láska, co vám dá tu sílu, dělat věci, který si na světě ze všeho nejvíc přejete...právě ta vám pomůže splnit si sen. Ne za rok, nebo za pět, až budete mít ten barák, nebo aspoň toho chapa...ne..... TEĎ!

Vždycky jsem si brala za příklad mojí maminku, ne jenom protože dokázala vychovat dvě šťastný holky úplně sama, ale i kvůli tomu, že měla tolik lásky k sobě a k nám, že už si nechtěla dál ničit život a odešla od mýho biologickýho otce, dala nám v životě neuvěřitelně moc lásky, i když to ze začátku nemohlo být vůbec lehký...to víte sama ani ne třicetiletá ženská, v novým městě, dvě malý děti, nová práce, nový bydlení, nový školy....muselo to být šílený, ale ona to i přes to zvládla.

A já jsem si nedávno říkala, že chci stejně najít tuhle sílu, jako jí našla ona. Aby až jednou budu mít děti, ty děti věděly, že jejich máma je silná. A že stejně jako věci dělá pro ně, tak je dělá i pro sebe. Protože to není sobectví, ale láska. A stejně tak, jako někdy odmítnete přátelé, kvůli partnerovi, kterého milujete...musíte odmítnout i některé věci, kvůli sobě.
Někdo tomu říká výstup z komfortní zóny, ale mě se ten popis zdá tak odbornej. Říkejme tomu úplně prostě - TADY A TEĎ.

Takže zpátky k tobě. První krok - najdi jí v sobě. Krok druhý - najdi věc, kterou si momentálně ze všeho nejvíc přeješ. Ne pro druhý. Pro sebe. - Moje celoživotní největší chyba byla, že jsem na ostatní myslela víc než na sebe. Ale na mě....na mě už nikdo nemyslel. Takže jsem byla ztracená. Chtěla jsem pro ostatní, to nejlepší, ale sama jsem neměla nic. Zapomněla jsem na sebe a na svoje přání. A zapomněla jsem, že si štěstí zasloužím stejně tak, jako ostatní. Ty to prosím nedělej.
Třetí krok - udělej to!
Jo. Je to tak lehký. Odejdi ze školy, nebo z práce, napiš knížku, začni zpívat, otevři si kavárnu, řekni, někomu, kdo to neví, že ho miluješ, kup si letenku a leť, udělej svojí značku oblečení. Cokoliv to je - Udělej to. Půjde ti to. A pokud to je opravdu to, co si nejvíc ze všeho přeješ a uděláš pro to cokoliv, budeš tvrdě makat, mít čistou karmu. Je to tvoje!!

Já vím, že se možná bojíš, cítíš zmatek, ale neboj, na konci týhle ''výpravy'' pocítíš sílu, jako nikdy. A už se nebudeš bát. Nebudeš se bát dělat věci pro sebe, stejně jako pro ostatní, rozchody nebudou bolet, protože stejně jako přijdeš s láskou, tak s láskou i odejdeš. Pády a neúspěch, to nejsou vůbec špatný věci, jsou to věci, co tě posílí, poučí, naučí, posunou tě dál.

Tak do toho!