Ples. Hudba. Láska.

Včerejší večer byl dokonalej. Byla jsem se svým chlapcem a jeho kamarády na plese školy, na které kdysi maturoval. Jelikož to byl kolínský ples, nebyl obrovský a honosný, jako plesy v Lucerně, na které jsem tak nějak zvyklá a vlastně nebyl ani tak velký jako plesy v Liberci, ze kterého pocházím. Bylo to na nějaké diskotéce, víno tam bylo dobré, všechny holky měly krásné šaty, všichni se usmívali a bylo to tam moc příjemné. Malé a příjemné. Všimla jsem si něčeho, co jsem na sobě nezpozorovala dlouhou dobu. Možná nikdy. Byla jsem uvolněná. Byla jsem uvolněná i přesto, že jsem byla v úplně novém prostoru, s úplně cizími lidmi. Ani na mém vlastním maturiťáku jsem se tolik nebavila, jako včera. Protancovali jsme úplně celý večer na naprosto dokonalý vykopávky. 

A když se můj milovaný doprovod v podobě tří fešáků, šel bavit se svou starou učitelkou, nechala jsem je a sama jsem si stoupla do kouta toho mini kulturáku/ diskotéky a pozorovala jsem lidi. V tu chvíli jsem byla...překvapená?....šťastná?....spokojená?...opravdu nevím, jak mám popsat pocity, které jsem v tu chvíli měla. Ale bylo to příjemné. Hřálo to na srdci. Na parketu totiž trsaly všechny generace. Od dětí, kterým bylo tak 6, přes sestry, maminky, tatínky, babičky až po prababičky. Byla jsem opravdu příjemně překvapená, když jsem viděla, jak se na parketu kroutí babička které bylo tak 80. Hned jsem si vzpomněla na tu paní, která za mnou přišla do kavárny tenhle týden.

Pak jsem si uvědomila, jak je hudba vlastně důležitá. Tmelí lidi. Dává je dohromady. Hudba nám láme srdce, způsobuje nám husí kůži, pláčeme u ní, křičíme. Máme hudbu, kterou rádi posloucháme ráno a večer a kterou si poslechneme radši v autě než doma. Hudba na kterou tančíme, skáčeme a jsme při ní tak šťastní, že chceme až řvát. Všichni to tak máme.

A naše generace zná starý vykopávky, na který ''pařili na dýzách'' naši rodiče, ať chceme nebo ne. Ať už jdeme svévolně na Oldies, nebo radši na Drum n' Bass, či House, (nebo já nevím, co se hraje v diskotékách a klubech dnes. Já jsem rozhodně Oldies dítě.) všichni známe písničky jako Né, pětku né, nebo Trezor, Kaskadéra, nebo Jsi moje máma. To je prostě zlatá klasika. A tyhle písničky vytvořili naprostou smršť pozitivní energie, která rozhoupala nejednoho člověka v budově.

Rozhoupalo to i mě. Mě která tancuje jenom doma, když se nikdo nedívá. Najednou jsem se nestyděla, dotancovala jsem ke klukům a ovládli jsme parket. Dlouho jsem se necítila takhle. Jakoby všechny chybějící dílky zapadly do sebe = Mám toho nejkrásnějšího a nejlaskavějšího kluka na plese, cítím klid, chci jen a jen tancovat, zpívat tak nahlas, až si vykřičím hlasivky. Chci jenom být a užívat si to.