Nemocniční kronika.

Že bych měla sepsat průvodce po Srílanských nemocnicích nás nadalo se Štěpánkem, zrovna ve chvíli, kdy jsme čekali na odběr krve a potvrzení jeho horečky Dengue. Ne, že bych z toho lítání po nemocnicích už nebyla unavená z Čech, ono to asi musíte zkusit všude.

Ještě že máme oba dobrýho parťáka na to. Díky.

První o panictví přišel Štěpi. Konkrétně to bylo se soukromou nemocnicí v Trincomalee něco málo přes 14 dní po příletu. Nejdřív se mu udělala nějaká vyrážka na krku, pak dostal kašel a následně přišla bolest v krku, teplota a zvracení a už jsem byla hysterická a myslela si, že má malárii. Jeli jsme do nemocnice s JD (jeden z našich lidí z resortu), takže jme pomoc s překladem měli zajištěnou. Nakonec jsme jí naštěstí nepotřebovali, protože doktorka uměla krásně anglicky a domluvili jsme se s ní bez problému. Nebo minimálně bez problému z její strany. My jsme se ovšem byli občas ztraceni v lékařských pojmech v angličtině, ale rychlý překladač nebo ukazování rukama nohama vždy pomohlo.

Takže to by bylo první vyšetření. Nemocnice nevypadala zas tak špatně a přišli jsme dokonce i první na řadu, ale to tady je takhle vždycky, když jste bílý. Nejsem rasista. Je to fakt!

Štěpán dostal injekci, paralen a si milion prášků, kterýma se ládoval následujících 10 dní.

Pak jsem přišla po pannentví já v soukromé nemocnici Asiri v Kandy asi před týdnem, kdy jsem měla víc jak 8 dní problémy se břichem. Zase. Pár dní před tím než se k nám připojil Nikita jsem dostala křeče do břicha a strávila jsem jak jinak než hodiny na záchodě. Klasika pro mě. Asi moc pálivýho jídla a asi moc mastnýho. Bolelo mě tak moc břicho, že jsem se bála cokoliv sníst a neměla jsem na nic kvůli tomu chuť, že jsem asi 3 dny nic nesnědla. Tak jsem nahodila klasickou dietu a to suchou rýži a banány, pila jenom černý čaj a vodu. Zhubla jsem asi 3 kila a přišla o dost energie. To jsem dodržela asi 4 dny a následně se mi udělalo líp. Začala jsem jíst rýži se zeleninou a asi po čtyřech dnech, co přijel Nik se mi znova udělalo špatně. Nejdřív jsme si mysleli, že mám zkažený žaludek, pak že zaražený prdy (haha) a pak jsme zjistili, že mám podezření na Crohna. haHA HA !

Věc který jsem se obávala nejvíc v zemi, kde je lékařská úroveň na -20. Ok.

Moje vyšetření probíhalo tak, že jsme vyrazili s tuk-tukem do City Hospital Kandy, která je hned naproti autobusáku a vlakáči - píšu to protože to podle toho i vypadá. No...vypadá to jako další autobusák. Stejně špinavý a hodně lidí. Taky špinavejch. Přišli jsme do týhle nemocnice, kde mě taky vzali dřív, ale jediný co udělali bylo, že se mě zeptali na to, co mě bolí, doktor mi napsal prášky a čus můžeš jít domů.

Ten člověk na mě ani nesáhl. Nezeptal se na alergie. Na mojí historii. Nic. Tak jsme se oba zděsili a místo toho, aby jsme byli pankáči a prostě to vzali a jeli zpátky jsme jeli do soukromý nemocnice Asiri, která je sice drahá, ale jsou tak opravdový doktoři a ne jenom nějaký šarlatáni s předpisama a propiskama.

Tohle byla tak krásná nemocnice, že si troufám říct, že byla nejhezčí v který jsem kdy byla. A že jsem nebyla v málo nemocnicích. Tam mě vzali OPĚT jako první, doktorka si mě ohmatala, koukla na břicho, změřila teplotu, tlak a poslala mě k chirurgovi. Neztěžuju si, ale upřímně bych takovou péči na Srí Lance nečekala, ale jelikož jsem zvyklá (vzhledem k mojí minulosti se zdravím) od doktorů, nebyla jsem ani vyděšená.

Přišli jme k chirurgovi. Ten mě ohmatal, vyděsil s Crohnem a já jsem rychle spadla z obláčku, na kterým jsem od vstoupení o týhle nemocnice seděla. Normální doktor, který by mi potvrdil něco takovýho by mě měl hned poslat na biopsii, kolonoskopii nebo minimálně za gastroenteorologem. Ale to neudělal. Bububu a tak se můj obláček iluzí o dokonalé lékařské péči na Srí Lance zase vypařil.

Prosím vás, neptejte se mě jak to vím. Zatím ne. Zatím na to nechci odpovědět.

Pak se mě doktor se mě tak 25x zeptal na moje kakání a jaký mám hovínka před mým čerstvým přítelem, předepsal mi prášky, SOS čípky na bolest a na ''kryplkáře'' jsme zase mohli vyrazit směrem domů. + zastávka v lékárně samozřejmě. Nik tam asi tři hodiny řídil moje kolečkový křeslo a mezitím všude možně rozhazoval kreditní kartou a platil všechny moje doktory, procedury, léky a bůh ví, co ještě...

Mezitím Štěpána stihl pokousat pes, což znamenalo do nemocnice a 2x injekce boostrů vztekliny. Sice ho vzali zase prvního, ale já se fakt už zblázním! Všechno probíhalo v klidu a my jsme vypadali oba zase trošku jako lidi. I když já jsem nejedla a Štěpa byl furt unavenej.

Já byla týden o rozmačkanejch banánech, rýžový kaši s kokosovým mlíkem, včera si poprvý dala k večeři rozmačkaný brambory a Štěpa chytil od komára horečku Dengue. No to už mě vážně odstřelte, to není přece možný!

Odpoledne horečky 38,5, vyrážka po celým těle a stejně nechce do nemocnice. Že prý až zítra. Tak jo. Ráno 39,1, vyrážka furt všude, dýchá jako by běžel maraton a u toho hrozně funí, chraptí, sípe a kašle. ''Jasně že s tebou pojedu do nemocnice'' odpovídám a jsem šťastná, že ten kluk konečně dostal rozum. Je to s ním těžký, když jde o jeho zdraví, tak je to velkej kluk i když vypadá, že za chvíli umře. Silák je to. Ale opuštěnej pejsek na ulici ho rozbrečí, to ne že ne.

Takže jsme dneska jeli do nemocnice a po cestě tuk-tukem jsme nadávali. Smáli jsme se. Tomu jak nás ta Srí Lanka zkouší. Ale my se prostě nedáme. Nás nedostane! Nás ne!

Ve dvě tři odpoledne mu potvrdili Dengue a já už ALE VOPRAVDU nechápu vo co tady komu jde! Hah. Je to sranda. Život je fakt velkej učitel. Ale už by sis s náma mohl přestat vytírat prdel.

Pardooon. Víte, co je hlavně vtipný? Že ta horečka měla být OFICIÁLNĚ jenom okolo Galle, Colomba a Negomba, což je od nás cca 5 hodin cesty autem. Takže dááááleko. Ale co? My s vždy něco najdeme. Nebojte. S náma by jinak nebyla zábava.

To Nikita tady pije vodu z kohoutku, jí naprostý blivajzy, cpe do sebe furt jenom chilli a ke smaženýmu si dá kafe, potom mlíko, koblihu s masem a na to sušenky a nic mu není. Ruský střeva no. Silnej ruskej kluk. Ne! Šťastlivec. Ne, žy bych mu záviděla. Já někdy mám chuť ho zabít a transplantovat si celej jeho trávicí trakt!

No nic děcka, tak nám držte palce. Snad to tady už těch pár měsíců dokopu. Jestli máte otázky piště mi, jestli máte přání brzkého uzdravení piště mi a Štěpovi taky. A jestli vás baví články, tak čtěte dál. <3