Těžší než těžké odobí

Posledních pár měsíců prožívám vážně speciálně těžké odobí. Toto období se týká hlavně školy - maturity a mého celkového přístupu k povinnostem. Spoustu bych toho chtěla stíhat, ale moje povaha to nedovoluje. 
Mám v plánu tolik věcí: udělat si nástěnku snů, kterou jsem ještě před stěhováním ztratila v nějaké z krabic, které pendlovali mezi Libercem a Prahou, chtěla bych se připravit na každý test, který ve škole píšeme, ale je toho tolik, že tento nápad radši zamítnu rovnou, než se na to všechno šrotit. Pak bych chtěla do tý školy vůbec chodit, ale jak jednou okusíš, jaký je pocit jít za školu a místo školy se hezky vyspinkáš, tak si přispíš i po druhý, po třetí se prospíš a pak si ještě pustíš nějakej ten seriál, pak tohle opakuješ pořád dokola a nakonec jsi úplně v háji, protože zjistíš, že máš sedmdesáti procentní nedocházku na každém předmětu. (-tohle je varování pro všechny, tohle fakt nedělejte! Moje blbost a pak se z toho vážně špatně vyhrabává ven.) Měla bych na maturitu přečíst dvacet knížek a zatím nemám přečtenou ani jednu, protože i přesto, že do tý školy skoro nechodím, tak mám pocit, že toho máme strašně moc, Upřímně nechápu, že tu maturitu může někdo zvládat zatím s chladnou hlavou, já vyšiluju už od prváku. Chtěla bych začít víc malovat, vařit a věnovat se rozvíjení sebe sama, ale ono když přijdete každý den domů v sedm nebo později úplně vyflusaný, tak je docela těžký vůbec ještě něco dělat.

Momentálně mám přibližně čtyři hodiny a mám před sebou dvě maturitní otázky, z kterých dneska píšu, zároveň se chci podívat na tu nástěnku snů, abych se aspoň nějak odreagovala a zatím píšu tohle. 
Můj každý den vypadá tak, že ráno nemůžu vstát, pak se za pět minut oblíknu a vyčistím si zuby a jedu do školy, většinou přijdu tak o pět minut pozdě, ale nic tak drastickýho, pokud to ráno není až tak hrozný, ale to se stává fakt málo. Celý den ve škole hopsám, tancuju, zpívám, stepuju, nejím, nepiju, občas se jdu nadýchat čerstvého vzduchu, což je jediná věc kterou pro sebe můžu přes den udělat, pak končím okolo sedmé hodiny večer a jedu domů, tak se najím, takže mi je blbě, kouknu na seriál a jdu spát. Ten seriál je jediná věc, u který si přes den odpočinu. Ve škole se mi přes den zavírají oči a když neusnu v šatně na gauči, tak se mi takhle zavírají vážně celý den. Až tak moc, že když s někým mluvím, tak mám častěji oči zavřené než otevřené, ale myslím si, že si na to už lidi zvykli. 

Mometálně musím jenom zatnout zuby, naučit se na ty maturitní otazky, vypít si čaj a být v klidu.

Drž mi palce a pokud maturuješ tento školní rok, tak hodně štěstí - soucítím s tebou <3