Moje vylitý srdíčko

Někdy si říkám, jak silná, pozitivní a čistá duše jsem...až to sama nechápu. A pak zase přijdou tyhle chvíle. Každý se někdy cítíme na pokraji sil, s bolavým srdcem, životem naprosto vyčerpaní, pláčeme, máme pocit, že jsme ztratili veškerou naději v lásku, v lidství, v přátelství, sami v sebe... Ale proč? Mě zlomí srdce snad všechno. Jsem přecitlivělá. Extrémně. Pozitivní, ale přecitlivělá. To nějak nejde dohromady. Přicházejí zase chvíle, kdy brečím a ležím v posteli, neschopná se nadechnout. A když tyhle chvíle přijdou, tak se vybrečím. Ano vybrečím se. Pořádně si zavzlykám. Ale nenechám svojí mysl dojít dál. Nenechám sama sebe zase ležet hodiny v posteli a koukat na jedno místo. Proč to taky dělat?

Už si víc rozumím a umím svou mysl ovlivnit lépe než před tím. A co se muselo stát, aby tohle přišlo?

Musela jsem se zamilovat a opustit. Ale musela jsem odejít, stejně jako jsem přišla - s láskou. Jinak to nejde. Opouštět a říct si krásný věci. Odejít ze života. Jakoby ta doba, co jsme spolu byli, už nic neznamenala. Zvláštní. Tak bolestivý pomyslet, že to co jste pro sebe navzájem udělali, co jste spolu prožili, už je jenom vzpomínka.
Musela jsem opustit místo, který jsem milovala. Můj domov, který byl nám oběma domovem, společným domovem. Bohužel, už dlouho nebyl naplněn láskou a oba jsme to věděli. Každodenní hádky pořád o tom samém, naschvály a společně protrpěné bolesti. Opustila jsem jak jeho, tak můj les.
Postavit se na svoje nohy po rozchodu bylo pro mě vážně těžký, jsem milující člověk, dalo by se říct, že vyloženě žiju pro lásku a najednou tu nebyl nikdo, s kým bych se ráno probouzela a večer usínala. S kým bych se doma nudila. S kým bych dělala hlouposti.

Nikdo mi teď nerozumí, tak jako mi rozuměl on. Je těžký si někdy uvědomit, jak druhého potřebujeme, jak jsme závislí na tom... být závislí.

To je v pořádku. Každý se někdy cítí fucked up. Někdo víc, někdo míň. Ale nikdo není 24/7, 365 dní v roce happy jak dva grepy. Fakt ne hele. Takhle to má být. Pokud jsi smutná - bude to dobrý. A pokud jsi šťastná - je to dobrý.

 Všechno je tak, jak má být. Všechno se muselo zbořit, abych mohla budovat od znovu. Jsem pořád ta silná, pozitivní a čistá duše jako na začátku. Vždycky to ve mně bylo. A kvůli pár probrečeným večerům, si o sobě nebudu myslet opak.

Tady to je. Moje vylitý srdíčko.

Mír a lásku. <3