Perfektní článek

Tak jsem zase tady, sedím v kuchyni s ručníkem na hlavě, na sobě roztrhanou, kostičkovanou, pánskou košili ze sekáče za 10 kaček, čekám na louhující se ovocnej, pytlíkovej čaj, protože lepší tady v tom mým přechodným domě na kraji Prahy nemáme.
Přemýšlím. Tak nějak o všem.

V notebooku nemám wordy (pak to budu přepisovat, jako šílená), takže používám starej dobrej papír a propisku - ne svojí, ale spolubydlícího, protože tu mojí mi zase někdo dneska vzal na zkoušce v divadle, ale je to dobrej pocit (až na to bolení ruky), na papíře nalepený list, co jsem našla o víkendu v lese.

Přemýšlím. Přemýšlím. A pak se přistihnu při tom, jak přemýšlím nad tím, nad kterou z těch všech věcí dumám nejvíc. Někdy nerozumím sama sobě.
Dneska jsem ve svojí divný, unavený náladě přišla na obrovskej objev. Teda aspoň pro mě.
Po tom to jsem si četla svůj horoskop - kterej ke mně mimochodem vůbec, ale vůůůbec nesedí, jsem si lehla a hlavou mi běhalo slovo '' PERFEKTNÍ'', protože tohle slovo se mi v mém horoskopu objevovalo téměř v každé větě: ,, Je perfektní vůdce'', ,, Je perfektní partner'', ,,Je perfektní pro povolání umělce'' -> kdo mě opravdu dobře zná, ví že ani jedna z těch věcí není pravda.
Kde to slovo ''perfektní'' vzniklo? Kdo ho první použil? A proč by to sakra dělal? - debil!
Dívám se na svůj až moc perfektně bílej strop a dumám na tím.

Najednou, jakoby mě ozářilo Boží světlo, mi dojde...že to je ONO! To co všichni mají a nemůžou to v sobě najít!
To že my jsme vlastně každej úúúúplně, naprosto, skrz na skrz, od hlavy až k patě, celý celičký PERFEKTNÍ. Protože proč ne?
Celej život se přistihuji při tom, jak o sobě v duchu říkám ošklivý věci, jako ''to mi nejde'', ''já jsem hloupá'', ''jsem ošklivá'', ''...tlustá'' atd....Za 1. to není pravda a za 2. bych si to, jako svému nejmilovanějšímu člověku na světě neměla vůbec říkat.
Tohle malý světýlko máme každej uvnitř. Tohle kouzlo. Tenhle zářící paprsek.

Chci tím říct. Těmahle strašně zmatenejma větama. Že ta dokonalost, perfektnost je v úplně každým z nás. Každý tady na tom světě máme svojí dušičku, rodíme se s čistým štítem a tu perfektnost můžeme buď přivést k životu a používat jí, jako svoje nesilnější brnění, nebo jí můžeme celý život potlačovat a dělat že není. Ale nevím jak vy, ale já si vybírám tu první variantu.
A není to vůbec, ale vůbec nic o narcismu, to je úplně jinej level. Je to o odvaze, o tom nebát se jít za tím klukem a říct mu že se ti líbí, nebát se komukoliv říct, že ho miluješ, je to o tom nestydět se, že něco nevíš, že děláš maturitu v žáří (haha!), je to o umění se zasmát sama sobě, ale je to i o tom nekoukat na ostatatní špatně, snažit se je pochopit, pomoct jim když potřebují, tolerovat se, napojit se a vzájemně se milovat jakožto lidské bytosti.

Takže ze mě bude jednou PERFEKTNÍ vůdce, PERFEKTNÍ partnerka, PERFEKTNÍ umělkyně, PERFEKTNÍ kuchařka, PERFEKTNÍ máma, co já vím, protože to tak chci, protože dokážu svou perfektnost dovést k dokonalosti. A to můžeš udělat i ty! A já vím, že to dokážeš.